Jste tu poprvé? - Skrýt (musíte být přihlášeni)

Space Art doplňky 2.Díl

  • napsalJesus
  • sekcePhotoshop
  • kategorieSpace Art
  • verze programuCS2
  • znalostiJe nutné znát základy práce s PS a mít alespoň trochu zkušeností s SA

30. 5. 2009 v 0:00 0 Space Art doplňky 2.Díl

Barevné úpravy – dnes si povíme pár rad a triků ohledně barev, které nám ulehčí práci při rozhodování, jaký že to nádech vlastně chceme obrazu vtisknout. Navíc nám i pomůžou při doladění již hotového výtvoru.

Světlý vesmír

Začněme ale na samém startu – vesmír je temný. Pravda – to ale neznamená, že i my musíme začít na černém podkladu. Pokud chceme vytvořit barevný obrázek a dále jej barevně rozvést, není od věci vzít si z nástrojů plechovku a jednoduše překrýt podklad nějakou světlejší barvou – u chladných výtvorů pomůže tmavě modrá, u vřelejších pak hnědá. Řeč tedy dnes bude hlavně o malbě podkladových mlhovin.

Pokud už máme jakousi představu o umístění hlavního zdroje světla, není nic lepšího než vložení přechodu (gradientu) do pozadí obrázku. Vybereme dvě blízké barvy (např. tmavě modrá a azurová) a vložíme přechod tak, aby světlejší z nich byla v místech odkud bude přicházet světlo.

Vždy bychom měli dodržovat určitou posloupnost barev – jak již víme z předchozího seriálu – spektrum barev by se mělo aspoň trochu dodržovat – samozřejmě, nic není striktně povinné a najdou se i případy, kdy dvě nepříliš vhodné barvy vytvoří zajímavý výtvor (i když si stále budu stát za tím, že zelená s červenou vedle sebe do jednoho SA obrázku prostě nepatří :) ).

Největším problémem se pak stává kombinace vřelých a chladných barev, které jsou efektní, ale dosáhnout kvalitního výsledku se podaří jen málokdy. Zde bychom měli brát v potaz, že vřelá barva téměř vždy přebije tu chladnou a upoutá na sebe větší pozornost. Neměla by tedy v takovémto výtvoru sloužit jako podkladová barva.

Chladné barvy

Modrá, zelená, fialová… …a růžová

Chladné schéma se nejlépe tvoří kombinací výše uvedených barev, přičemž růžová, univerzální to barva, je nejvíce vhodná pro případ, že chceme obraz ještě doladit do vřelejšího nádechu. Samozřejmě, sytě zelený podklad se nedoporučuje zaplácat růžovým štětcem.

Vhodný se jeví následující postup:

Podklad vytvoříme tmavě modrý/tmavě zelený.

Začneme nanášet přidružené barvy – bledě modrou / bledě zelenou, azurovou – ta se hodí jak na zelenou, tak i na modrou. Těmito tvoříme masu mlhovin, přičemž azurová je vhodná pro tvorbu jasnějších, nasvícených okrajů oblak (pokud tedy nechceme rovnou použít bílou).

Štětec si nastavíme stejně jako dříve – viz. mlhovinová oblaka nebo první díl tohoto seriálu. Můžeme jej i otexturovat, ale jen mírně – hodně záleží na citu. Doporučuje se každou barvu vkládat do jiné vrstvy – máme pak lepší přehled o všem na plátně a navíc – vše se pak dá hezky doladit v případě, že někde uděláme chybu v barevném nádechu.

Pokud chceme přidat trochu vřelých barev, je dobré si nechat otevřená zadní vrátka v podobě přechodové barvy – jak je uvedeno výše – růžová je nejvhodnější, chceme-li přejít z fialové nebo i z modré (při kombinaci růžové s modrou se stejně nevyhnutelně dostaví fialová). V případě zelené barvy je nutné vložit rovnou jednu ze vřelých barev – žlutou nebo i oranžovou.

Pokud nám i tak připadá přechod příliš ostrý, přichází na řadu desaturace (odbarvení) barev v místě, kde se přechod nachází. Vytvoříme si vrstvu s barevnou sytostí a jednoduše na sytosti ubereme (třeba o 50%). Označíme si masku této vrstvy a vyplníme ji černou. Pak vybereme jemný štětec s bílou barvou, snížíme mu krytí na 15–20%. Nanášíme bílou do této masky v místech přechodu a zjemňujeme sílu odbarvení směrem od centra přechodu. Síla odbarvení je čistě individuální a měla by se použít dle potřeby výtvoru (nebo naší :) ).

Vřelé barvy

Červená, oranžová, žlutá… …a růžová

U vřelých barev je jedna velká nevýhoda v jejich horší post-manipulaci, pokud si později přejeme udělat ze vřelého výtvoru chladný. Souvisí to s již zmíněným faktem, že chladné barvy se lépe hodí jako podklad – proto pokud na teplejší pozadí vložíme do popředí bledě modrou hvězdu, moc si nepomůžeme.

Teplý výtvor (jako vřelý, nikoliv homosexuální) můžeme začít třeba již zmíněnou hnědou, ale neuškodí ani oranžová, nebo červená (u ní je dobré šetřit se sytostí). Žlutou si ponecháme až na konec pro dotvoření kontur mlhovin, nebo pro hvězdy a jejich záře. Postupujeme prakticky stejně jako v případě chladných barev, akorát používáme posloupnost hnědá – oranžová – žlutá – bílá.

Růžová je zde vhodná hlavně v případě, že chceme celému výtvoru dodat dramatičtější nádech – jako při západu slunce. Hodí se i jako podkladovka pro případ, že bychom chtěli místy dodělat chladnější pozadí.

Barevné post-úpravy

Tak, vše je namalováno, máme toho již plné zuby a chceme si svůj výtvor dát zkritizovat na nějakém nejmenovaném fóru kdesi na internetu… …ale ještě to není vše. Musíme obraz doladit – a to především po stránce barev, protože u těch to jde nejrychleji, nebo ne?


Tím nejvhodnějším způsobem je vložení vrstvy úprav – odstín a sytost, jas a kontrast, vyvážení barev, fotografický filtr a v neposlední řadě také selektivní barvy. Tyto vrstvy dokáží hotové zázraky.

U odstínu a sytosti bychom to neměli moc přehánět – důležitý je u ní hlavně posuvník se sytostí – tu bude totiž třeba místy ubrat. Ano – méně je více, ale jak na to?

Jednoduše – znovu si vyhrajeme s maskou vrstvy (viz. výše) a ubereme barvy v místech na krajích obrázku a obecně tam, kde nám přijdou barvy příliš kontrastní. Na okrajích sytost ubereme hlavně proto, abychom od nich odpoutali pozornost – není to vždy nutné (občas chceme, aby oči k tomu okraji sklouzly), ale většinou se centrum kompozice nachází dále od okraje a v tu chvíli nám tento krok jedině pomůže. Další důležitou vlastností této úpravy je její schopnost vytáhnout do popředí detaily obrázku – kde je více barev, tam se lidské oko méně soustředí na detailní textury. Pokud tedy máme detailní výtvor, je dobré s barvami šetřit a dosáhnout tak realističtějšího výsledku – naopak nám mohou syté barvy vypomoci při zakrývání méně detailních míst.


Jas a kontrast nám víceméně pomůže úplně stejně – můžeme jím ztmavit místa, která nejsou důležitá pro téma obrazu – okraje, prázdnější část mlhoviny, odvrácená strana planety (tomu se říká „stín“ – pozn. autorova podvědomí).

Vrstva „Vyvážení barev“ má sice tu krásnou vlastnost, že se sama orientuje podle stínů, středních tónů a světel, nicméně ty stíny můžeme úplně vypustit, protože jejich manipulací ničeho dobrého příliš nedosáhneme. Středy jsou vhodné pro doladění celkového nádechu a světla pak ještě více umocní všechny kontury, hvězdy a jiné odlesky.

Pokud budeme dobře pracovat s maskami, budeme moci patřičně doladit i výtvor, ve kterém se mísí vřelé a chladné prvky. Vytvoříme vrstvu úprav např. barevné úpravy (nebo selektivní barvy), ve které budou hrát prim chladné barvy – zvedneme modrou, azurovou, snížíme oranžovou atd. – a takovou vrstvu pomocí masky umažeme v místech, kde převládají vřelé barvy. V případě vřelých barev to samozřejmě uděláme obráceně.


Ve výsledku zjistíme, že práce s barvami není zase tak jednoduchá, jak se na první pohled zdálo – nacházím jí mnohem komplexnější a složitější než vytvoření obyčejné planety. Má zásadní dopad na výsledný obrázek a rozhodně by se na ní měl brát zřetel v průběhu celé tvorby SA obrazu.

Zdrojový soubor : Není k dispozici

Komentáře k článku

Nejste přihlášeni - před odesláním příspěvku vyplňte protispamovou kontrolu níže - váš komentář bude viditelný až po schválení správcem. Pro okamžité schválení se přihlašte, nebo registrujte. Registrace nezabere déle než minutu.

  • :-D
  • 8-|
  • :-/
  • 8-)
  • :-(
  • :-O
  • =(
  • =D
  • :-)
  • <3
  • ;-)

* Povinné položky

Nahoru

Autoři: Jakub Houdek, Jakub Šimůnek, Petr Široký a příležitostní sebevrazi